Září je odjakživa jeden z mých nejoblíbenějších měsíců. Mám ho spojený s novými začátky a vnímám ho jako větší přelom, než je začátek nového roku.
Není vedro, ale ani zima. Začátek září znamená babí léto a konec zase zabarvující se listí.
Letošní září začalo slibně volným týdnem. Letos jak jinak než ve stylu staycation. Hned 1. září jsme vyrazili na denní túru do národního parku Nuuksio, což je náš nejbližší kus „čisté“ přírody.
Voňavý les, jezírka a jezera. Přesně to, co je na Finsku to ONO. Jelikož jsme v Nuuksio byli už několikrát před tím, šli jsme tentokrát částečně i mimo značené trasy. Počet lidí, které jsme potkali, by se dal spočítat na prstech jedné ruky, což bylo samozřejmě i tím, že bylo úterý.
Domů jsem si přivezla suvenýr v podobě 2 litrů borůvek a brusinek, protože keříky byly na některých místech (hlavně mimo vyšlapané cestičky) pořád obalené.
Po docela dlouhé době (aspoň mám ten pocit) jsem se podívala do úplného centra Helsinek a dozvěděla jsem se plno zajímavostí. Účastnila jsem se totiž prohlídky města, kterou pořádala jedna certifikovaná průvodkyně, která letos díky koroně přišla skoro o všechnu práci. Počasí byla ten den naprostá hrůza (pláštěnka z Amsterdamu mě naštěstí zachraňuje), takže nemám ani jednu fotku, ale obsah prohlídky to vyvážil. Nebyla to totiž jen běžná prohlídka památek, ale míst, které se vážou na historické milníky. Navíc s doprovodem finské hudby – od nejstarší lidové hudby, přes klasickou, jazz, folk, tango až po současný pop a rock.
Přibližně v půlce září začíná na jihu Finka období, kterému se říká ruska, což by se dalo volně přeložit jako barevný podzim nebo podzimně zbarevné listy. Barevně zbarvené stromy podle mě ve městě vytváří nejhezčí podívanou v kombinaci s barevnými dřevěnými domky, jako třeba v helsinské čtvrti Käpylä, kde jsem se byla podívat, stejně jako vloni.
Začátek podzimu je taky skvělý čas na procházky po pobřeží. Ještě pořád se dá sedět na skále s teplým kafem v termosce. Přitom můžete sledovat ty nejodvážnější z Finů, kteří si chodí do moře zaplavat. Jedna z mojich nejoblíbenějších částí pobřezí Baltu je na východě Helsinek. Pláž v Marjaniemi má zvláštní kouzlo. Z tohodle dne jsem udělala svoje první reels video na Instagramu.
Díky jednomu kamarádovi jsem si vyzkoušela, jaké je to být ještě blíž divoké přírodě. Vzal mě na ostrov Seurasaari, kde jsme nejdřív krmili veverky a pak i divoké husy. Nakonec se s námi skamarádil i labutí pár. Já jsem si vždycky myslela, že labutě jsou zákeřná zvířata, ale vypadá to, že když jste k nim přátelští (a máte jídlo), jsou přátelské i oni k vám. Byl to pro mě docela silný zážitek, že jsem ani nestihla fotit, ale z pár krátkých videí jsem udělala další reel na Intagram.
Ještě pár podzimních fotek z pobřeží Baltského moře v Espoo.
Tohle místo máme kousíček od našeho bytu.
Co dalšího stálo v září za zmínku:
- Začal mi kurz finštiny na Aalto University – celý semestr bude on-line, tak uvidíme, kolik se toho naučím.
- Letošní podzim je na Finské poměry extrémně teplý. Rajčatům i chili papričkám se na balkóně pořád daří, zatímco vloni jsem je už v září stěhovala domů.
- Poprvé jsem byla ve vinném baru ve Finsku a bylo to zklamání. Chybí mi Brno.
- Ušila jsem první roušky na šicím stroji. Šití mi překvapivě jde, což se o ostatních ručních pracech říct nedá.
- Uvařili jsme naše první domácí pivo.
Nesmím zapomenout na jazykové okénko. Září se finsky řekne syyskuu. ‚Syys‘ (nebo častěji ‚syksi‘) znamená podzim, takže je to jednoduše podzimní měsíc.
- Pasha – Finský velikonoční dezert - 3. 4. 2021
- Jaký byl Leden a Únor 2021 - 7. 3. 2021
- Měsíce ve finštině - 24. 1. 2021
