Poslední měsíc šíleného roku, který jsem úplně celý strávila ve Finsku (kromě několikadenního výletu do Tallinnu v červenci). Utekl rychle, stejně jako celý rok, který mě úplně otupil. Když jsem si okolo Vánoc volala a psala s kamarády, kteří se mě ptali, jak se mám, vlastně jsem ani nevěděla, co říct. Tak jsem říkala něco ve smyslu: „Asi dobře, jsem zdravá, v pohodě, ale stagnuju.“ Z druhé strany se vždycky ozvalo něco podobného. Jsme na tom všichni stejně.
Prosinec pro nás s O. začal 2týdenní izolací. V půlce měsíce jsme totiž chtěli odjet za rodinou do Kuopia na Vánoce a nechtěli jsme nikoho ohrozit. Přeci jen bydlíme v oblasti hlavního města, kde je výskyt korony nejvyšší.
Letos jsem se ani nedostala do centra Helsinek, abych se podívala na vánočně osvětlené město, ale nakonec mě to ani tak nemrzelo, protože vánoční trhy byly nakonec zrušené. Místo toho jsme měli pohodu doma. Prosinec je stejně nejtmavší měsíc v roce, takže užívat si adventní čas v teple domova s občasnou procházkou po okolí, zas tak zlé není.
Pekli jsme tradiční finské Joulutorttu (dalo by se přeložit jako „vánoční dortík“), což je extrémně jednoduché, ale výborné sladké pečivo. V podstatě jsou to šátečky z listového těsta se švestkovou marmeládou, které se tvarují do hvězdy. Udělali jsme si taky domácí turbomošt, na který padla část domácí meruňkovice od K. (správně by tam měla být jablkovice, ale co už), kterou jsem si dovezla do Finska před rokem.
Finové se s přípravami na Vánoce moc nenadřou. Žádné pečení několika druhů cukroví se tu nekoná. Bohatě si vystačí s perníčky. Těsto na ně většinou kupují hotové, mají ho v každém obchodě, stejně jako hotové perníčky. Já jsem pekla domácí a k tomu taky linecké a kokosky. Původně jsem měla v plánu víc druhů, ale nakonec jsem zvolila finský přístup a nestresovala se s tím.
A potom jsme konečně opustili šedivé a mlhavé Helsinky a vydali se 400 km směrem na severovýchod do zasněženého Kuopia. Já celá nadšená s vidinou toho, že snad po 20 letech budu mít bílé Vánoce.
První dny byly jako pohádka, ale přesně na zimní slunovrat 21. prosince se oteplilo a všechen sníh roztál 😀 Mimochodem na tenhle nejkratší den v roce slunce vyšlo v 9:45 a zapadlo ve 14:30. Tím, že bylo zataženo, byla v podstatě tma celý den. Od rána do večera jsem zívala a to jsem měla o dost víc kafí, než si dávám obvykle. Prostě krásnej den.
Ale pak? Pak se stal doslova zázrak vánoční 😀 Den před Štědrým dnem se ochladilo jak blázen a začalo nepřetržitě sněžit. BÍLÉ VÁNOCE a zároveň moje první Vánoce mimo domov!
Moje první vánoce ve Finsku
Na Štědrý den jsme vstali celkem brzo. Někdy před 8. hodinou jsme se v televizi koukli na Krtka 🙂 a pak byl čas na tradiční Santovu horkou linku. Předtím, než finský Santa osedlá soby a vyrazí rozdávat dárky, se můžeme v přímém přenosu podívat k němu domů na Korvatunturi, kde spolu se svými elfy pomocníky přijímá hovory od dětí z celého Finska.
Po snídani, kdy nechyběla vánoční rýžová kaše, jsme vyrazili do na zasněženou procházku k jezeru Kallavesi. Když jsme přišli domů, byl vyhřátý krb a v televizi začínal tradiční Snowman a po něm taktéž tradiční přímý přenos z vyhlášení vánočního míru z Turku.
Všechny vánoční tradice, které jsem konečně zažila na vlastní kůži, popisuji v článku o tom, jak se slaví Vánoce ve Finsku. Tam se taky dozvíte, co všechno patří k tradičním finským vánočním jídlům.
Odpoledne pak bylo ve znamení připravování štědrovečerní večeře s přestávkou na saunu, která nesmí na Štědrý den chybět. Později odpoledne jsme pak zasedli k večeři, která je vlastně ve formě švédského finského stolu, kdy si naberete na talíř, co chcete a kolik toho chcete. Po večeři jsme si předali dárky.
Finové nevedou nic jako vánoční pohádky, tak jsme se večer koukli na Sám doma a později na Pelíšky, bez kterých bych to samozřejmě nepřežila.
Na Boží hod jsme nedělali vůbec nic 😀 jen přivítali jednu malou návštěvu. A na Štěpána jsme byli rozsvítit svíčky na hřbitově. To by se podle tradice mělo dělat na Štedrý den, ale pro nás by to znamenalo jet 60 km tam a 60 km zpátky, což by zabralo půl dne. Večer jsme pak konečně měli českou vánoční večeři – řízek s bramborovým salátem.
Povánoční čas plynul pomalu a klidně, tak, jak by to mělo být. Za zmínku stojí snad jen jeden den, kdy jsme se v mínusových teplotách, navlečení asi do 5 vrstev oblečení vydali na břeh jezera grilovat lososa.
Tahle specialita se jmenuje loimulohi. Vezme se buď celá ryba nebo filet a hodinu až několik hodin se griluje na otevřeném ohni. Správně by ryba měla být připevněná na dřevěném prknu, aby chytila i aroma dřeva, ale my jsme si to trochu ulehčili.
A jako vždy ještě jazykové okénko. Prosinec se finsky řekne joulukuu. ‚Joulu‘ jsou Vánoce, takže zkrátka měsíc Vánoc 🙂
- Pasha – Finský velikonoční dezert - 3. 4. 2021
- Jaký byl Leden a Únor 2021 - 7. 3. 2021
- Měsíce ve finštině - 24. 1. 2021
