Listopad je (podle mého malého průzkumu) u lidí žijících ve Finsku nejmíň oblíbený měsíc. Je tma, mlha, deštivo. Zima a sníh přichází díky globálnímu oteplování později a Vánoce jsou pořád ještě daleko. Většinu dnů je zataženo a každý den je kratší a kratší… Musím pokračovat? 😀
Loňský listopad jsem trávila cvičením barre, networkingem a dobrovolničením na start-upové konferenci Slush. Bylo to hodně akční a s odstupem času to byl i jeden z mých nejlepších měsíců za 2 roky ve Finsku. Letošní korona-situace podobný plán nedovolila. Zatímco v září a říjnu jsme na tom ve Finsku byli nejlépe v celé Evropě (aspoň co se týče počtu nakažených v poměru k počtu obyvatel), v druhé půlce listopadu tady začala situace eskalovat a mě bylo jasný, že s veškerými společenskými situacemi zase budu mít utrum.
Pořídila jsem si therapy lamp – terapeutickou lampu, která simuluje denní světlo a měla by pomáhat proti únavě a špatné náladě. A tak na sebe každé ráno svítím a sezónní deprese se zatím neobjevila. Jestli za to může jenom lampa, nevím. Snažila jsem se totiž dělat i další věci, které mě udrží v pohodě:
- Vařila jsem hodně comfort food – třeba můj první finský guláš a pečenou kachnu s karlovarským knedlíkem (místo svatomartinské husy).
- Volala jsem si s nejlepšími kamarády z Česka. S mamkou a dokonce i s taťkou. Byla jsem na pivu se skvělou partou Čechů.
- Byla jsem na meditaci a poprvé jsem se dostala do hlubšího meditačního stavu.
- Naistalovala jsem zimní světla na svoje pokojovky, díky čemuž jim pořád rostou nové lístky a vypadají k světu. Loňskou zimu mi jich totiž asi 5 umřelo, což mě vždycky naštve.
- Koupila jsem v sekáči pár minimalistických vánočních ozdob na stromeček, světýlka, andělské zvonění a svítící hvězdu do okna (tady na severu tzv. must-have). V květinářství jsme pak koupili miniaturní smrček v květináči, který jsem už na konci listopadu ozdobila.
- Začali jsme koukat na The Crown a je to totální závislost. Obvykle nemám ráda seriály, které mají hodinové díly, ale u tohodle mi to nevadí, protože královská rodina mě fascinuje (a zároveň nechápu její existenci v 21. století).
- A především: Vždycky, když už to slunce vylezlo, trávila jsem co nejvíc času venku.
Lammasaari v Helsinkách. Kousek divoké přírody u čtvrti Vanhakaupunki. Vanhakaupunki znamená staré město a přesně tady byly kdysi Helsinky založeny. Taky se tu vlévá řeka Vantaa do moře.
Mělké moře a pohled z lintutorni, což jsou rozhledny na pozorování ptactva, které jsou ve Finsku úplně všude.
Národní park Nuuksio je místo, které jsem v posledních měsících navštívila několikrát a nikdy nezklame.
Pohledy na různá jezera a jezírka, v jejichž hladině a odráží okolní lesy, mě asi nikdy neunaví. I když občas bych to vyměnila za pohled na zasněžené hory.
Lauttasaari je ostrov v Helsinkách a stejnojmenná čtvrť. Pobřeží na jeho jižní straně nabízí pohledy na otevřené moře i na další ostrůvky v Baltu. Dá se tu dokonce přebrodit voda a dostat se na nejbližší mini-ostrůvek. Chystám se na to v létě 🙂
První sníh v Kauniainen.
Jedná mrazivá, ale slunečná neděle v centru. Tohle je ostrov Uunisaari. V létě se sem dá dostat jen na lodi, ale na zimu sem přistaví most. Je to totiž jen kousíček od pevniny.
Pohled na Suomenlinnu a mini-trajekt, který tam jezdí z přístavu Kauppatori.
Listopad se finsky řekne marraskuu. ‚Marras‘ je staré slovo odvozené od latinského ‚mors‘ = smrt. Nejspíše proto, že příroda se uložila k zimnímu spánku a všechno vypadá mrtvě. Listopad je zkrátka už jen svým názvem odsouzen k tomu být nejmíň oblíběným měsícem 🙂
- Pasha – Finský velikonoční dezert - 3. 4. 2021
- Jaký byl Leden a Únor 2021 - 7. 3. 2021
- Měsíce ve finštině - 24. 1. 2021
