Leden je prý nejdepresivnější měsíc v roce. Vánoce skončily, je zima a tma, spousta lidí si dává předsevzetí, o kterých už předem ví, že je nemůžou naplnit. Letos to navíc máme s tím „bonusem“, kdy je jasné, že většinu roku strávíme stejně jako vloni doma. Nám začal leden v docela dobrém duchu, stále v zasněženém Kuopiu, kde jsme strávili část prosince a Vánoce. Ani se mi nechtělo zpátky domů, na šedivý a upršený jih.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nakonec hned začátkem ledna přišla i sem pravá zima, která v podstatě trvá až do teď (kromě asi dvou týdnů, kdy se oteplilo a část sněhu roztála, aby zase o týden později napadla). Kupy a kupy sněhu, mrazy až do -20°C, děti na sáňkách a pekáčích na každém kopci, běžkaři ve městě, omrzlé řasy a další srandy, které jsem zažila už předloni, což byla moje první zima po stěhování do Finska. Oproti tomu loňská zima byla úplně bez sněhu, což me přivádí k myšlence, že se to tady na jihu možná vždycky po roce střídá. To je za mě docela přijatelný.
V únoru se konečně zase začaly znatelně prodlužovat dny a mám i pocit, že většina dnů byla slunečná. To máte hned pocit, že všechno bude zase dobrý, jaro je blízko a s ním i víc energie.
Nejlepší věci v lednu a v únoru
Během prvních dvou měsíců sice bylo pár dní, kdy jsem ani nevyšla z domu, ale zrovna ty si pamatovat nechci. Negativních věcí je všude okolo dost, takže letos budu držet svoje deníčkové zápisy v co nejpozitivnějím tónu.
Zamrzlé moře
Občas se mě někdo z Česka zeptá, jestli je tady taková zima, že zamrzne i moře. Když řeknu, že se to běžně stává, vidím většinou překvapené a nevěřící pohledy. Obecně platí, že po aspoň 2 týdnech, kdy kontantně mrze, je bezpečné po zamrzlém moři chodit, bruslit, bežkovat, jezdit na kole. Už v polovině ledna jsme se toho dočkali.
Je to nepopsatelný pocit. Zkrátka obrovské množství vody, ze kterého máte respekt, je vám najednou daleko blíž. Už se nekoukáte ze břehu na moře, ale z moře na břeh.
Běžky
Po snad 15 letech znovu na běžkách. Chvilu mi trvalo zkoordinovat pohyby, ale musím konstatovat, že je to jedna z věcí, kterou nezapomenete, podobně jako je jízda na kole. Druhý den po prvním běžkování jsem sice málem nevstala z postele, ale jsem ráda, že jsme si běžky po 2 letech, kdy o tom mluvíme, konečně pořídili.
Vlasy
V dnešní době je pro mě jedna z top věcí i návštěva kaděřnictví 😀 Po půl roce jsem se opět dokopala na zastřižení konečků. Na začátku celé této korona situace jsem si řekla, že si zkusím nechat narůst dlouhé vlasy a celkem se mi to daří a dokonce i kadeřnice mi je pochválila.
Pondělní jóga
Nikdy jsem moc nechápala on-line lekce cvičení ‚naživo‘. Vždyť na Youtube je toho tolik a můžete si zacvičit, kdy se vám to hodí! Jenže je fakt, že během loňska jsem domácímu cvičení moc nedala a došlo mi, že je to právě kvůli tomu „zacvičit si, kdy se mi to hodí“. A ono se vždycky najde něco jiného, co má prioritu. Zkrátka potřebuju řád, takže od začátku roku cvičím pravidelně jógu každé pondělí ve stejný čas se skvělou finskou lektorkou.
Nové pracovní příležitosti
Od začátku ledna jsem pracovně v jednom kole. Najednou se přede mnou objevilo několik zajímavých pracovních příležitostí, za což v dnešní době zkrátka musím být vděčná.
Navštívená místa
I přes extrémní zimu a mráz se nám podařilo navštívit spoustu zajímavých míst (viz níže). A to i díky minimálním restrikcím, které tu v lednu a únoru byly.
Nejzajímavější místa
Pláž v Kallahti ve východních Helsinkách. Okolo je borovicový les, takže to tam vypadá skoro jako na Jadranu 😀
Hned vedle ní je poloostrov Kallahtiniemi se spoustou stezek a krásných výhledů na blízké ostrůvky. Za mě jedno z nejkrásnějších míst v Helsinkách, o kterém přitom tolik lidí ani neví.
Vanhakaupunki je v překladu ‚staré město‘. Přesně tady totiž byly položeny základy Helsinek někdy na začátku 17. století. Řeka Vantaa se tu vlévá do Baltského moře. V zimě řeka částečně zamrzá a vytváří se na ní úžasné ledové útvary.
Keran Hallit v Espoo. Býválé logistické centrum a industriální komplex, který se pomalu proměňuje v kulturní a sportovní centrum inspirované Berlínem. Momentálně tam sídlí několik minipivovarů, restaurací a kaváren, malých firem zaměřených na udržitelnost a indoorové sportovní prostory. Teď v zimě to tam vypadá jako nějaké opuštěné město na Sibiři, ale v létě by to tam snad ožije.
Po moři mezi ostrovy Lehtisaari a Lauttasaari.
Caffe Meli. Už teď vím, že je to můj objev roku. Bosenská pekárna s kavárnou, kde mají buchty a dokonce i rohlíky!!!
A ještě jedna kavárna, která mi připomíná ty české. Tin Tin Tango je inspirována rakouskými kavárnami, mají tu celodenní snídani, ke které si můžete dát kafe a klidně i čepované pivo.
3 věci, které mi dělaly radost
A pomohly mi přežívat tuhle tuhou a dlouhou zimu.
- Zimní sporty. Běžky, nordic walking, bruslení a chození po zamrzlém moři.
- Umění ze sněhu a ledu. Sama jsem sice nic nevytvořila, ale různé sněhové sochy a výtvory z barevných ledových cihel byly letos snad všude.
- Sezónní zákusky. Začátek roku patří dvěma tradičím finským zákuskům. Jako první, cca v půlce ledna, přichází čas na Runebergintorttu (Runebergův dortík) a za pár týdnů po něm na moji oblíbenou Laskiaispulla (Semla).
- Pasha – Finský velikonoční dezert - 3. 4. 2021
- Jaký byl Leden a Únor 2021 - 7. 3. 2021
- Měsíce ve finštině - 24. 1. 2021
