Finská hospodská „kultura“

I přes nesmyslně vysoké ceny alkoholu a různá další omezení Finové více než rádi navštěvují tzv. pohostinná zařízení. Hospoda nebo bar je vlastně taky jediný místo, kde se s váma běžný Fin začne sám od sebe bavit (samozřejmě po pár sklenkách).

Tady je pár specifik, která mi na místní hospodské „kultuře“ přijdou nejzajímavější nebo možná spíš nejdivnější.

Hospody v obchoďácích

Tohle je případ zejména větších měst, kde je hospoda jako součást obchodního centra považovaná za úplně normální jev. Ne jakože restaurace / hospoda, ale klasická hospoda nebo bar, kde máte na výběr z několika druhů piv, vína a tvrdého alkoholu.

Ze začátku mi tohle přišlo zvláštní, spíš v negativním smyslu. Pak jsem ale pochopila smysl toho všeho:

1. Je to ideální místo, kde nechat chlapa, když jdete nakupovat. Neremcá a ještě je rád.
2. Když začne pršet/sněžit (což se tady stává často) a zrovna máte po ruce obchoďák, kde se můžete schovat, přečkáte v útulný hospodě.

Ale jinak je většina obchoďákových hospod spíš smutná.

Čepování piva pomocí tlačítka

Ve většině hospod ve Finsku uvidíte klasickou pivní pípu s kohoutem. Jenže někde ji mají jen, aby to nevypadalo blbě. Pivo se totiž čepuje tak, že sklenici položíte pod pípu a zmáčknete tlačítko.

Tohle se vám naštěstí nestane v podnicích, kde se na pivo specializují.

„Lonkero“

„Lonkero“ je finský výraz pro long drink, předem namíchaný alko nápoj, který si koupíte v lahvi nebo plechovce jako třeba pivo. V některých podnicích mají lonkero na čepu. Tyhle drinky jsou tady děsně populární, zvláště mezi mladými pijany na diskotékách.

Time to enjoy the Finnish Midsummer. #Midsummer #Finland #sauna #originallongdrink pic.twitter.com/bH87dIxQpx

— Original Long Drink (@originallongd) 23. června 2016

Pro mě naprosto nechopopitelná věc, protože tahle pití připomínají opravdové koktejly opravdu jen vzdáleně. Je to v podstatě voda s cukrem, barvivem, umělou příchutí a trochou alkoholu. Ble.

Popíjení v bundách a kabátech

Tohle se děje na podzim i v zimě. Někteří Finové se zkrátka v baru nevysvlečou. Přitom nepřišli jen „na jedno“ ale sedí takhle třeba několik hodin.

Perlička – české pivo ve Finsku

Asi není překvapením, že Finové moc nevědí, jak se starat o české pivo a jak ho načepovat (pořádnou pěnu tady fakt neuvidíte). Moc si ani neumí poradit s českými názvy piv, což jim nemám vůbec za zlé. Názvy si tak různě zkracují. Třeba Velkopopovický kozel nazývají Velko a Budějovický budvar zase Budejovitz. Plzeň je pro většinu jen Urquell.

Co mám na Finských podnicích ráda

Aby to nebylo zas tak negativní, je tu pár věcí, co mi naopak docela chybí v Česku, a kterýma by se české podniky mohly inspirovat.

• Všude dostanete vodu zdarma. V některých klubech vám dokonce s půllitrem piva „vnutí“ i půllitr vody.
• Objednává se na baru, takže když prostě chcete přestat pít, zatímco ostatní ne, nemusíte to neustále opakovat obsluze.
• Platí se kartou a hned. Pohodlíčko, i když trochu nebezpečný, protože nejste ničím limitovaní. Eura lítaj do vzduchu a druhej den se při pohledu na účet jen divíte.
• Ve většině podniků mají na výběr i čepovaný cider. Většinou mě to zachrání, protože odmítám pít drahé a nedobré pivo 🙂 (dobré finské pivo sice existuje, ale nemají ho zdaleka všude).