Sepisování měsíčních shrnutí mi začíná dávat docela zabrat a koukám, že je každý měsíc vydávám později a později. Ačkoliv jsem líná a nestydím se za to, tak za tohle spíš může finské léto a touha být venku co nejvíc až do pozdních hodin místo popracovního sedění u počítače. Ale tak tady to je 🙂
Mám pocit, že červen byl první měsíc v tomhle roce, kdy jsem se konečně zase nadechla a měla pocit že žiju. Dá se říct, že koronavirové restrikce ve Finsku s 1. červnem skončily, takže byla konečně možnost trochu vylézt mezi lidi. První pivo na zahrádce bylo dost divný a myslím, že jsem si desinfikovala ruce každých 5 minut. Na open-air koncertě v jedné kontejnerové kavárně, kam jsme šli na začátku měsíce, social distancing neřešil vůbec nikdo, a tak jsem sama sebe přesvědčila, že pokud to nechytnu tady, tak už nikde, a hodila jsem se do klidu.
Zatímco v Česku byl červen víceméně propršený, ve Finsku padaly teplotní rekordy. Teploty se pohybovaly okolo 30°C a já jsem se po roce konečně zase vykoupala nejen v jezeru, ale i v moři, jehož teplota se vystoupala až na neuvěřitelných 24°C.
Co dál? Byla jsem 2x na józe v parku, což byl můj první pokus o socializaci po několika měsících. Bolelo to (ne ta jóga, ale ta socializace), ale byl to fajn návrat do normálu.
A začala jsem běhat!
Střípky z víkendů a dalších (ne)všedních dní
Začátkem června se celé Helsinky sjíždějí do Rododendronového parku ve čtvrti Haaga. Park byl původně založen Helsinskou univerzitou za účelem studia botaniky, ale je veřejně přístupný po celý rok. Když rododendrony kvetou, těžko byste hledali fotogeničtější místo.
Čtvrť Vanhakaupunki a místo, kde se řeka Vantaa vlévá do Baltského moře.
Skoro po roce na ostrově Suomenlinna, kam se dá snadno dostat lodí z centra, na kterou platí běžná MHD jízdenka. Udělali jsme si piknik na skalách u moře a bylo to super.
Na pláži v Espoo, kam jsme jeden den vyrazili na kole, se mi stalo něco, o čem jsem věděla, že se to jednoho dne stát musí. Ale stejně jsem byla překvapená. – Posral mě racek. Fotodokumentaci jsem bohužel ze samého šoku nestihla pořídit.
Jezero Bodom v Espoo, kde se v roce 1960 stala jedna z nejzáhadnějších vražd v historii Finska. Dneska je to docela šílený rekreační středisko, které mi připomnělo Mácháč nebo Lipno. Dokonce i na místě, kde se tenkrát vražda stala, stanovali nějací lidi jakoby nic.
Slunovrat v Pohjois-Savo
Letní slunovrat neboli Juhannus patří ve Finsku (a všude na severu) mezi nejdůležitější události v roce. Finové se rozjedou na svoje vlastní nebo pronajaté chaty a nejdelší den v roce slaví celý víkend. Na polárním kruhu nastává polární den, což znamená, že slunce je na nebi celých 24 hodin. Nad polárním kruhem je takových dnů víc. Ve zbytku Finska (tedy na jih od polárního kruhu) jsou okolo slunovratu bílé noci. Slunce sice zapadne, ale jen na pár hodin, takže se ani nesetmí. A to já miluju na létě tady úplně nejvíc!
My jsme jeli oslavit Juhannus na středo-východ Finska, do regionu Pohjois-Savo (Severní Savo), kde máme rodinu. První cesta mimo helsinskou metropoli za půl roku mě skoro vykolejila a já najednou nevěděla, co si sbalit s sebou 😀 Ale půjčili jsme si auto, abychom byli víc flexibilní, a vydali jsme se na skoro 6 hodinový roadtrip do Kuopia.
Víkend jsme strávili s rodinou na chatě, grilovali, pili pivo, byli jsme v tradiční sauně na břehu jezera a na venkovním koncertě kapely z nedaleké vesnice, který byl překvapivě docela fajn.
Na Juhannus se později večer zapaluje velká vatra (finsky kokko), která má symbolizovat očistu od zlých duchů.
Tohle je pro mě vážně jedno z nejhezčích míst na světě, ale má jednu obrovskou nevýhodu – komáry. Abych to vysvětlila, tak regionu Pohjois-Savo se taky říká „lake land“, protože je to ta část Finska, kde je nejvíc jezer. Jezero je doslova na každým rohu (nebo spíš za každým lesem nebo lesíkem), to znamená, že je tu dost možná největší koncentrace komárů a další podobné krev-sající havěti, která ani nemá v češtině pojmenování.
Repelenty proti takovému množství komárů moc nepomáhají, a to jsem zkoušela chemické, přírodní i jejich kombinaci. Jediné, co pomáhá je, když praží slunce, protože to nemají rádi. Stačí ale, aby se schovalo za mrak, a rázem kolem sebe máte „hejno“.
Díky tomu, že jsme měli vypůjčené auto, se nám podařilo projet celkem velký kus okolí. Třeba městečko Iisalmi, které je známé hlavně tím, že je tu největší finský pivovat Olvi a nejmenší restaurace na světě (prostřední fotka).
Závěrečné jazykové okénko: červen se finsky řekne kesäkuu. Kesä je finsky léto, takže je to doslova letní měsíc.
- Pasha – Finský velikonoční dezert - 3. 4. 2021
- Jaký byl Leden a Únor 2021 - 7. 3. 2021
- Měsíce ve finštině - 24. 1. 2021
